Jdi na obsah Jdi na menu

Hlubina

3. 8. 2017

Krauluji dál od břehu, od hluku, od zvuku, od bahna, od rozvířeného písku, až k hlubině…

A tam nedělám nic, užívám si vodu. Občas se nadechnu a jenom se vznáším. Přestávám se orientovat, kde je dole, a kde nahoře. Zapomínám, že mám tělo a vnímám jen prázdný prostor. Občas se v něm něco pohne a já si uvědomuji, že drobné odchylky v odstínu zelené jsou asi paprsky slunce. Hledám, co je vytváří, skrze co jsou ohraničeny, co je zviditelňuje a pomáhá mi, když se úplně zklidním a nepohybuji se. Zároveň ještě více ztrácím tělo, ale to mi paradoxně mé tělo ukazuje. Paprsky slunce vytváří v zelené hlubině tmavší siluetu.

hlubina-plavec.jpg

Přestávám si hrát s paprsky, tělo zase úplně zmizí, rozplyne se a zůstává jenom prázdnota. Je zvláštní, že se jí nebojím… Já jsem tou prázdnotou, celého mne vyplňuje, i když není nic, co by měla prázdnota vyplňovat. Není plnost a prázdnota. Je jen prázdnota, je nic. Něco přece jenom je. Něco nebo někdo, kdo tu prázdnotu pozoruje nebo ještě lépe řečeno, kdo ji vnímá. Kde nejsou oči, nemůže být pozorováno. Co nebo kdo je TO, co nemá tělo, nemá oči, a přesto vnímá…?

hlubina-paprsky.jpg

Prázdno, do kterého přichází myšlenka: zaber. Přede mnou se něco vynoří a pak opět zmizí. To objevení a zmizení něco způsobí. Nějakou změnu. Cosi se mne začíná dotýkat. Dotýkat čeho? Těla? Něco po něm klouže, cítím proudění. Je to pohyb? Můj nebo prázdnoty okolo? Je to ještě prázdnota? Co kdyby to byla voda. Ta prázdnota, to nic, ten svědek toho všeho vytváří pouhou jedinou myšlenkou pohyb, změnu, cítění, tělo, prostor kolem těla. Už tu není prázdno, ale pohyb něčeho v něčem. Něco - ruce se opět vynořují a mizí. Všechny pocity se zintenzivní. Užívám si všeho ničeho okolo mne. Vznáším se ve vodě, pořád nevím, kde je dole a kde nahoře. Aha, už vím, kde je nahoře. Nadechnul jsem se a znovu se nořím do zeleně světélkujícího prostoru. Připadám si jako delfín. Vznáším se v tom prostoru, můžu se v něm pohybovat všemi směry a občas se nadechnu. Je mi blaze a nic mi nechybí. Mám všechno, co potřebuji.

hlubina-dite.jpg

Já si můžu hrát...

Tolik věci způsobila jedna myšlenka. Můžu v tom pokračovat, můžu se bavit:

Budiž světlo…