Jdi na obsah Jdi na menu

A co děláš teď?

18. 11. 2014

Jako malé dítě máš smělé plány. Chceš dobýt severní pól, osvobodit princeznu, stát se módní návrhářkou, učitelkou, chceš porazit draka. Super! Anebo chceš být kosmonautem, malířkou obrazů. Skvělé plány! A co děláš teď?

Do školy se většinou těšíš, protože se naučíš tolik úžasných věcí, které ti pomohou tvé plány realizovat V průběhu školní docházky ale vzala část tvých plánů za své. Přišly sice nové, ale spíše jich ubylo. Vždyť ti začaly povinnosti. Sice se do školy těšíš  (anebo netěšíš-to v případě, že už tě straší dopředu), ale občas to je otrava. Nemůžeš si dělat co chceš, nemůžeš si hrát. Čekají tě úkoly do školy. Budou tě hodnotit, známkovat. Budeš se porovnávat. Když ti něco nepůjde, raději toho necháš. Po základní škole přišla další škola a někdy ještě další. Tolik let sedět v lavici, to je hrozné. To je otrava. Už to není o tom „můžeš“, ale „musíš“. Musíš se učit, musíš se připravovat, musíš dělat úkoly. Prostě musíš. A co děláš teď?

a-codelas-ted22.jpg

V průběhu vzdělávacího procesu se těšíš,  až ta škola skončí, až začneš pracovat, až budeš svobodný, budeš mít peníze, budeš sám sobě pánem. A najednou jsi v práci a další plány se ti někde ztratily. Sice sis nové vytvořil, ale celkově jich ubylo. Ono to s tou svobodou není zas tak slavné. Do práce musíš pravidelně a i těch peněz by mohlo být více. Vždyť si všechno musíš platit sám. Bydlení, oblečení, jídlo. Přišla rodina, děti a ty zase musíš to a zase ono. Nemáš na nic čas a na sebe už vůbec ne. Vždyť tolik věcí musíš. V práci je to otrava. A co děláš teď?

A tak se celý pracovní proces těšíš na důchod. To bude času, nic nebudeš  muset. „Těším se na důchod“ – ta věta je sama o sobě zvláštní. Těším se na něco a až to budu mít co pak? Jsem v důchodu, dosáhl jsem toho, na co jsem se těšil a co bude dál? Na co se mám těšit teď? Na smrt? Většinou se už netěšíš, protože je všechno drahé, nemůžeš si to dovolit nebo jsi nemocný. Už to není jako za mlada. „Jo kdybych tak kdysi dostal příležitost. To by bylo.“ Něco se změnilo. Už neplánuješ. Už se netěšíš. Už čekáš. A co děláš teď?

Celý život jsi hrál na jistotu. Tedy celý život ne. Jako malé dítě jsi zkoušel, okusoval, olizoval, padal, vstával. Prostě jsi zkoumal, kde jsou hranici a jestli je můžeš změnit. Jestli je můžeš posunout. To je ono. Neměl jsi hranice. Neměl jsi omezení. Ale pak ti řekli: to se nesmí, to nejde, to nemůžeš, to musíš. A vytvořil sis hranice. Hranice jistoty. Máš život s jistotou. To je paráda. A jak se ti to líbí? A co děláš teď?

a-codelas-ted1.jpg

Chceš dál čekat nebo zase snít a plánovat? Těšíš se, až začneš pracovat, až budeš v důchodu? Až, až pak…?

Co se stane, když opustíš své jistoty, svou komfortní zónu, začneš ignorovat své hranice? Budeš zase zkoumat, okusovat, olizovat, padat a vstávat. Budeš zase zkoumat a posunovat své meze. Dostaneš se za hranice všedních dnů, rozšíříš si obzory, dostaneš nové možnosti. Ty možnosti budou samy přicházet. Jenom jim dej šanci. Můžeš si s radostí malovat, tak jako v dětství, než ti někdo řekl, že to neumíš. Můžeš se učit cizí jazyky, i když ti ve škole řekli, že na to nemáš buňky. Když to nešlo jedním způsobem, tak to třeba jde jinak. No a co, že ti to moc nejde. Bav se tím. Kdyby sis jako dítě řekl, že ti to nejde a nezkoušel bys to dál, tak se nikdy nenaučíš chodit. Kolikrát jsi v dětství upadnul a pak se opět zvednul a zkoušel to znovu. Jsi ochotný to udělat i teď? Opustit své pohodlí? A co děláš teď?

a-codelas-ted4.jpg

Tak moc bys chtěl, ale vždyť to přece nejde. Hraješ na jistotu, jsi líný opustit svůj komfort. Máš tolik důvodů, proč to nejde. Nebo si jenom stěžuješ? Nebo ještě hůř, rezignuješ? Kdybys tak dostal znovu šanci. To by bylo jinak. Ale je to jenom na tobě. Jestli se naučíš chodit nebo zůstaneš sedět a čekat. Ty můžeš změnit i svou práci pokud tě nebaví. Můžeš změnit bydlení, můžeš se odstěhovat, můžeš cokoliv… A co děláš teď?

Svou první šanci jsi dostal, když ses narodil. Ale jako je nekonečně mnoho možností, je i nekonečně mnoho šancí. Dostáváš ji v každém okamžiku. I teď. Záleží, jak se teď rozhodneš. Anebo řekneš, že to nejde? A co děláš teď?

Já už jsem se rozhodnul. Já už to dělám. Sním, posunuje své hranice, tvořím svůj život. Ty můžeš taky…

                                                                                                         A co děláš teď?