Jdi na obsah Jdi na menu

Když se něco poláme ...

 Nedávno mi známá vyprávěla, jak to po jedné rozepři doma už není tak, jak to bývalo. Něco se polámalo… Už se to nikdy nevrátí. Ať už situace dopadne jak chce, už nikdy nebudou obě strany spokojeny. Nejde to vrátit zpět…

 Přemýšlel jsem nad tím při nedávné podzimní vyjížďce na kole. Příroda kolem mne hrála barvami, všechno bylo krásné a mě hřálo na duši. A tu polámanou věc jsem už neviděl tak černě.

 Byl jsem na mnoha terapiích svědkem odpuštění, usmíření. Lidé, kteří několik let nebo i déle nepromluvili se svými blízkými, protože byli na smrt rozhádaní, si uvědomili, jak své blízké milují. I jim se to na začátku zdálo nemožné. Vždyť se to polámalo, už to nejde vrátit zpět…  

kdyz-se-neco-polame1.jpg

 Nepolámalo. Jenom zablátilo, zašpinilo. Každý si v sobě neseme tu více, tu méně nečistot, bláta. Nabrali jsme to na sebe v dětství, ve škole a z okolního světa. Tu nás někdo okřiknul, tu někdo něco přikázal nebo nás odbyl, neobejmul a přestože to mohlo být s čistým úmyslem, my jsme si to v tu chvíli spojili s příkořím, nesvobodou a tu myšlenku jsme měli propojenou s nepříjemnou emocí. Negativní program byl nahrán. A tak jako v počítači i v nás dochází občas k jeho spuštění. Zažijeme okřiknutí, tu někdo něco přikázal nebo nás odbyl, neobejmul a přestože to mohlo být s čistým úmyslem, my máme toto okřiknutí atd. spojené s negativní emocí. Je nám to nepříjemné, bráníme se. Každý svým způsobem. A tak se stává, že se se svými nejmilejšími hádáme a v tu chvíli nám běží programy naplno. Příkoří, nesvoboda, omezení. Dupeme nožičkami v loužích svého bláta. To stříká všude kolem nás, na naše nejbližší, na ty druhé. Už je nemilujeme jako dřív. Jsou zlí, jsou od bláta…
 Ano jsme od bláta, naštvaní, zlí, ale nic se nepolámalo. Bláto se dá očistit. Můžeme očistit sebe a ve svých očích i toho druhého. Najdeme počátek, vznik programu, vyčistíme ho a to okřiknutí, ta myšlenka už není spojená s negativní emocí. A náš blízký, či kdokoliv jiný, už není od bláta, špinavý, zlý. Odpouštíme sobě, odpouštíme jemu. Už ho zase milujeme… Až v této chvíli vnímáme, jak jsme byli hloupí. Jak jsme skrze své programy neviděli, co je zjevné. A odpuštění? Vždyť pokud někomu něco zazlíváme, tak kdo se tím trápí? Vždyť ten druhý ani nemusí vědět, co se honí v naši hlavě. Takže když někomu odpustíme pomůžeme sobě. Už v sobě tu zlost, nenávist nebudeme nosit, nebude nás sžírat… Nic se nepolámalo a všechno se dá od bláta očistit.
 Vím to.

 kdyz-se-neco-polame2.jpg