Jdi na obsah Jdi na menu

Meditace, uvědomění, terapie

25. 1. 2015

„Hledáním viníka svých problému ve vnějším světě, jenom oddalujeme řešení svých potíží“

Někdo žije svůj „standardní“ život se svými radostmi a starostmi. Může být spokojený nebo nespokojený, ale neřeší to. Většinou svoji moc odevzdá politikum, lékařům, bankám, šéfům v práci. Za problémy můžou ti druzí. Ten někdo je oběť.

Někdo si uvědomí, že svůj život má ve svých rukou. Za chudobu, neštěstí, smůlu, nemoci, ale i úspěchy si může sám a jenom on s tím může něco udělat. Pokud to ví a nic s tím nedělá, je také oběť. Pokud hledá, jak z toho ven, je na dobré cestě. Snaží se s tím něco dělat. Chce být tvůrcem svého života.

A teď co s tím?

Nedávno jsem byl na setkání, kde napojený (vědomý) člověk radí těm, kdo o to požádá. Radí dobře: Medituj, uvnitřni se, nech to plynout. Jen to pozoruj a neztotožňuj se s tím. Nejsi tím, kdo se trápí, kdo má problém, kdo má nemoc. Jsi vědomí, jsi zdroj, jsi boží světlo (každý jak to má) a všechny problémy jsou výtvorem tvé mysli… Samozřejmě padnou i konkrétní rady.

Rád na takové setkání chodím. Je to setkání laskavých lidí, co chtějí něco se svým životem udělat. Všichni jsou milí a je tam krásná energie, chcete-li atmosfera. Člověk si může při sdílení spoustu věcí uvědomit. Za sebe se přiznám, že mne meditace moc neoslovily. Respektive je to fajn se zklidnit, ale žádný konkrétní problém jsem si tak ještě nevyřešil. Ale je to jenom moje. Vím, že taková cesta je. Radí to všichni velcí duchovní. A lidi je následují. Jezdí na setkání, jezdí do Indie do ašrámu. Kdosi jednou řekl, že kolem těch ašrámu je nejvíce zoufalců-turistů na světě. Nějakému místnímu svatému se to povedlo a všichni si myslí, že jim to místo pomůže. A když to nejde, jsou o to více zoufalí. Pokud se člověk má stát vědomým, nic k tomu nepotřebuje. Ani místo, ani gurua, ani stojku na hlavě. Prostě to pozoruj, neztotožňuj se s tím utrpením… Někomu na probuzení stačí okamžik. A někdo sto let medituje v jeskyni a nic. Ale sedět sto let v jeskyni není nic moc život. Troufám si říct, že to není účel života. No jo, ale když mi to takhle nejde, tak co s tím? 

021_pp.jpg

Tak co tu máme dál: práce s energiemi, léčitelé, lékaři, masáže, olejíčky – cokoliv, co s námi někdo dělá - léčí nás, pomáhá nám od problému. Klidně to může být chemoterapie nebo čajíček. To všechno nám může pomoci za předpokladu, že my něco změníme v sobě. Že si člověk třeba sáhne na dno a přehodnotí svůj názor na sebe, na svět. Změní úhel pohledu. Pustí to… Jinak se problémy vrátí. Ať už to jsou nemoci nebo cokoliv jiného. Prostě ta změna musí přijít zevnitř. Nikdo to za nás nemůže udělat. Vždycky je to na nás. Pokud to někdo dělá za nás, výsledky nejsou trvalé. Proto někomu chemka pomůže a někomu ne. Proto někomu pomůže šaman s chřestítkem a někomu ne. Není to ani o víře. To je málo.
Ještě k tomu, že se sám aktivně neúčastním změny, léčení atd - hezký článek o měření vlivu pobytu v modelech pyramid napsal Vláďa Bohm. Pobyt vliv měl, ale nebyl trvalý.

Další možnost je uvědomělá práce se sebou, byť pod vedením terapeuta. Jsou různé metody: holotropní dýchání, terapie srdcem, metoda EFT, Cesta, konstelace, regrese a spoustu dalších. Mám za to, že všechny tyto metody hledají příčiny vzniku problému, ať už je ten problém jakýkoliv. Nepracují s důsledky a to je dobře, protože tím se nic neřeší. Tyto metody jsou si podobné i tím, že příčiny hledají v dětství (nebo v prenatálu). Emoční program - negativní blok se projevuje nejen na psychické, ale i na fyzické úrovni. S tím už naštěstí souhlasí i celostní medicína. O těchto metodách mám jen povrchní informace, nevím, jak to mají s pojmenováním problému, vyřešením a následnými kontrolami. Nebudu proto hodnotit, úspěšnost, efektivitu a rychlost.

Já jsem narazil na metodu RUŠ.  Od začátku mi byla blízká, protože byla logická. Nemusel jsem předpokládat existenci meridiánů, akupunkturních bodů, aury, energetického pole atd.  Netvrdím, že nejsou. No když do toho budu chtít nacpat trochu duchařiny, tak jenom tolik, že když jsem našel web metody, tak aniž jsem ho četl, měl jsem husí kůži, mrazení po těle a věděl jsem, že to budu dělat. A to jsem zrovna nehledal nic k řešení svých problémů a byl jsem tehdy v pohodě. Spíše to vidím, že si mne metoda našla sama heart.

Rušku vymyslel Karlík Nejedlý. Předtím dělal mnoho let regrese, ale přišlo mu to pomalé a zdlouhavé. Že v tom byl dobrý, vyplývá i z toho, že byl pověřený vést kurzy pro regresní terapeuty. Ale hledal něco rychlejšího a pro každého. A protože chtěl najít, tak našel, vymyslel, vypiloval.

No a jak to funguje? Na terapii jdu, když mám problém (jakýkoliv) a chci ho vyřešit. To je logické, proč bych tam jinak šel. Takže problém je pojmenovaný. Skrze emoce najdeme příčinu, vyčistíme ji od negativních emocí, několikrát zkontrolujeme a je hotovo (ve zkratce). Klient si uvědomí souvislosti v životě, kdy se mu co v životě dělo a proč. Přijetím situaci akceptuje – sám změní svůj pohled. Ten svůj problém už dál nemusí žít a je šťastný. Někdo toho má více, někdo méně. Ale počet programu je konečný smiley

Na kurzech jsem potkal spousty lékařů – dětského, rehabilitačního (primář), několik psychiatrů i psychologů. Všichni mi potvrdili, že za svá léta praxe se nenaučili nic účinnějšího, rychlejšího a efektivnějšího a metodu zařadili do svého praktikování.

rus2-dsc01608.jpg
Jeden z lékařů kurzistů

Takže pokud jste případ jako já, že se noříte do meditací, ale problém se nevyřeší, tak i to je pro vás možnost. Mně to třeba pomohlo i s těmi meditacemi. Kdysi mi v hlavě bzučelo jak v úlu, takže o nějaké zklidnění nebylo řeči. Teď už se dokážu soustředit, uklidnit a nechytat se myšlenek, které sice připlují, ale nechám je odplout. Určitě meditujte dál a na setkání choďte taky. Třeba se tam potkáme…

„Sami tvoříme svůj život, svůj osud. Vše, co žijeme, jsme nejdříve vytvořili v hlavě“