Jdi na obsah Jdi na menu

Na nic nečekám

24. 10. 2016

Teď už toho na kole moc nenajezdím, ale každoroční výlet na Lysou obvykle zvládnu. Nedávno jsem opět vyrazil. V poklidu jsem dojel pod kopec a u odbočky v Papežově jsem se zastavil, abych jako vždy nabral v potoku vodu do bidonu. Opatrně sestupuji známou stezkou vedoucí k bystřině. Soustředím se na cestu, abych v nešikovných silničních cyklobotech nezakopnul přes kořeny, které vytvářejí přírodní schůdky. Stavím se na první, z několika kamenných  ploten, které tvoří zbytek strmé cesty dolů k potoku. Už po prvním kroku mi podjíždí noha a druhá, která spěchá na pomoc je na tom stejně. Točím se po šikmém kluzišti, nohy mám nad hlavou a já po zádech a po hlavě padám někam dolů mezi kameny a do potoka. Chvíli nevím kde je dole a kde nahoře, voda je všude kolem dokonce i když se konečně postavím a lapám po dechu. To vše se odehrálo snad v jedné vteřině.

necekam--potok.jpg

Pomalu se sbírám z potoka a uvědomuji si bolest v zátylku, kde jsem se praštil o kámen. Přilbu jsem měl na hlavě, ale úder šel pod ní. Naštěstí rovnou do upínacího mechanismu, který náraz částečně ztlumil.

Dal jsem se dohromady a na Lysou jsem vyjel. Cestou zpět domů jsem se trápil a moc dobře mi nebylo. Celou dobu jsem přemýšlel, co mi tím chtěl vesmír naznačit?

Že jsem tam neměl jet? Že zrovna teď nemám „blbnout“?
Že se mám dívat pod nohy a dávat pozor? To jsem přece dělal.
Že jsem nemotora?

Na nic kloudného, co by se mnou cvičilo, jsem v tu chvíli nepřišel… Nakonec jsem si z té příhody přece jenom něco vzal. Bylo to pro mne připomenutí:

„Lidé čekají celý týden na pátek, celý rok na léto, a celý život na štěstí. Jenže štěstí nepřijde, nikdo vám ho nedá a nic vám ho nepřinese. Štěstí je umění, které si musíme osvojit. A můžeme začít tím, že přestaneme na cokoliv čekat a začneme se cítit šťastně tady a teď.“

necekam---nadech.jpg

Není na co čekat. Nikdo neví dne… A tak je to pro mne připomenutí, že si mám užívat každý okamžik svého života, protože nevím kolik těch okamžiků ještě mám. Užívat si každý nádech, každý výdech. Každou chvilku, i když jsem v práci třeba na poradě. Každou chvilku, i když jsem ve frontě u kasy v Kauflandu. Každou chvilku se svou ženou, svými dětmi, přáteli i sám se sebou. To znamená nic si nevyčítat, když zrovna nic nedělám a zdálo by se, že lelkuji. Nic není zbytečné, třeba se zrovna nadechuji…