Jdi na obsah Jdi na menu

O radosti

19. 10. 2014

 Žil jsem od radosti k radosti. Mezitím byly různě dlouhé intervaly, ve kterých jsem to nějak přežíval. Čekání na termín další radosti, čekání na peníze na další radost, snění o finančně nedosažitelných radostech a splín, že to nikdy nebude. A taky jsem čekal, až si našetřím a koupím to, z čeho budu mít radost. S tím mnohdy přichází obavy, aby se mi ta nová radost nezničila, aby mi s tou radostí někdo něco neudělal…

radost-01.jpg

 Nebylo to špatné období, ale i tak jsem se setkal s názorem, že žiju hrozný život. Jenom do práce a z práce a mezitím nic, nuda, šeď. Srandovní na tom bylo, že jsem tehdy několikrát týdně hrál fotbal, setkával se s přáteli. Dotyčný v té době zrovna studoval a propagoval nám bujarý studentský život, který jsme my měli už za sebou, už jsme si ho vyzkoušeli. Nevím, jestli měl můj přítel z nudného života obavy, ale po dokončení školy a s nástupem do zaměstnání sám takový život žil. Ale to se jenom naplnily jeho strachy. Větší část dne strávil v práci, svoje pracovní i rodinné problémy utápěl v alkoholu. Vedl přesně ten nudný život, od kterého nás zrazoval. Rozpadla se mu rodina, v práci musel skončit. Potlouká se od desíti k pěti. Ze všeho obviňuje druhé. Nevím kolik si užívá své radosti. Ale vrátím se k mé radosti. 

radost-03.jpg

 Život byl fajn. Byl jsem spokojený. Samozřejmě mně spoustu věcí štvalo: milování nebylo jako zamlada, peníze by se taky hodily a v práci mě taky prudili. No má lekce měla teprve přijít. Nemoc, problémy se zdravím, ztráta toho, co jsem si myslel, že je na celý život, finanční problémy. Vlastně jsem přišel o všechny své tehdejší radosti.

 A teď? Teď se můžu radovat pořád. To není ten nalepený optimismus. To je opravdová radost. Každý den, každou hodinu mám novou příležitost. Novou šanci se o sobě něco naučit. Novou šanci změnit svůj život. Radovat se z toho, že jsem zvládnul ledovou sprchu. Že jedu do práce svěží. Že cesta do práce rychle utíká. A když neubíhá, tak se můžu kouknout kolem sebe: na slunce, na oblohu, na mraky. A když prší, tak sledují déšť: jak dovede všechno osvěžit, vyčistit, svlažit. Bez vody není život. A někdy je hezké i zmoknout. Zkuste si to. Nikam nespěchat, udělat si čas, využít teplých dnů a běžte zmoknout. V přírodě nebo třeba na náměstí u kašny. Vlastně na místě nezáleží. Záleží jenom na vašem vnitřním nastavení.

 Teď se můžu radovat ze všeho. Dlouhé cestování autem se snažím vyměnit za jízdu vlakem nebo autobusem. A mám čas pro sebe. Nemůžu nikam utéct ani před sebou. Můžu si v klidu číst, poslouchat hudbu a třeba i psát (jako teď píšu ve vlaku). Vždyť kdy si běžně najdete čas si hudbu poslechnout, vychutnat a nemít ji puštěnou jenom jako kulisu? Můžu pozorovat lidi, jejich reakce, a když mne štve třeba dětský jekot v kupé, vím že tam něco mám a proto se mi to děje. Je to vlastně příležitost, upozornění, že v sobě můžu něco napravit a nelibost odstranit. A třeba hned. Vždyť je tu jinak klid. A jekot se změní v křik, pak ve hlučné radování a pak už je klid až do konce cesty. Problém je vyřešen a okolí mi to už nemusí předvádět.

radost-02.jpg

 Můžu se koukat z okna a pozorovat krásnou krajinu, bouřkové mraky, vítr ve větvích stromů. To vše jsou teď mé radosti. Nemusím šetřit, abych si je koupil, nemusím čekat, až nastane čas nebo termín radovánek. Nemusím běžet 10 kilometrů, abych si vyplavil endorfiny. Radovat se můžu kdekoliv a kdykoliv. Tady a teď. Ne až pak. Teď už své radosti nemůžu přijít. Nejsou totiž mé a je jich všude kolem plno. Nikdy se nevyčerpají. Ale to je taky o vnitřním nastavení. Radujte se.