Jdi na obsah Jdi na menu

Oběti? Objetí!

V době, kdy jsem pravidelně běhal, jsem se objevil v policejní svodce…

V neděli býval trénink v parku od 10 hodin. Občas jsem tam přišel dříve a sám si zacvičil a potom jsem během cesty na místo srazu objal strom. Mně na tom nepřišlo nic divného. Měl jsem jeden takový oblíbený. Slyšel jsem, že to lidi občas dělají a na netu jsem zahlédl i nějaké články o takovém objímání. Neočekával jsem žádné plynutí energie, ani nic dalšího. Bylo to pro mne vydechnutí a kontakt s něčím živým. Pokud jsem byl ve velké pohodě, hodně uvolněný a dokázal jsem vypnout hlavu, tak to bylo moc příjemné. Strom mi dokonce jednou řekl, že mě miluje :-D. Pro někoho může být, to co píšu, srandovní. Když jste v pohodě, tak vám partner taky nemusí říkat, že vás miluje. Prostě to víte, cítíte to každou svou buňkou. Strom sice nebyl můj partner, ale to, že mě miluje, jsem jasně vnímal…

objeti02-strom.jpg

Na tréninkových setkáních jsem se potkával i s kamarádem, který dělal na městské policii. Jednou, sotva mne uviděl, se začal smát a hned mi oznámil, že je o mně zápis v policejní svodce. Chvilku jsem na něj nechápavě zíral a tak mi to začal vysvětlovat. Na stanici se objevil pořádkumilovný občan s oznámením, že po parku chodí podivné individuum v červené sportovní bundě a objímá stromy. Bůhví co je zač a co má za lubem? Třeba se příště vrhne na nějaké nevinné lidi. Kamarád si dal dvě a dvě do hromady, to znamená místo, čas a oblečení a měl pachatele. Děkuji mu tímto, že mne neudal. Snad z toho nebude mít kázeňský postih a zaražený služební postup.

objeti04-bunda.jpg

Co k tomu říct. Každý to máme nějak. Někomu objímání přijde divné, pro někoho to je normální. My jsme se doma moc neobjímali, výjimečně jsme objetí dostali jako děti. To jsem si přenesl i do své rodiny. Mnohem později, jsem se s pořádným objímáním setkal na svém prvním kurzu Rušky, tam je objímání samozřejmé a běžné, přestože bylo dobrovolné. No běžné. Hodně lidí si to zpracovávalo, nebyli na to zvyklí nebo se vůbec objímat nechtěli, ale mně se to hned zalíbilo. Ono to totiž nebylo takové jenom „jako“ objetí, ale bylo opravdu srdečné a dlouhé. Ve chvíli, kdy přestanete hodnotit a jenom jste, je to nejkrásnější, co můžete dostat. Vždyť je to otevřené přijetí od jiného člověka. Jednou, když mi bylo ouvej a byl jsem v tu chvíli sám v chodbách penzionu a jinak nikde nikdo, se zčistajasna objevil Dan. Dan je chlupatý, fousatý a střapatý chlap, ale když mne v tu chvíli beze slov objal, tak všechen splín byl hned pryč. Ptal jsem se ho, proč to udělal a kde se tam vůbec vzal? Odpověděl mi, že to tak cítil. Dan je úžasný.

objeti01-fialova.jpg

Přiznám se, že ani já jsem to neměl s objímáním úplně čisté. Nedávno jsem si uvědomil, že mne máma odstrkuje, když ji chci obejmout na uvítanou. Pěkně to se mnou zacvičilo, i na slzy došlo. Později jsem šel za mámou a ptal jsem se jí, jak to měla ona sama v dětství a jak to bylo se mnou. Bylo jich hodně sourozenců. Její máma, vdova, byla na všechno sama a tak na to nebyl čas. Moje máma to do své rodiny taky nepřenesla. Neměla co. Srovnal jsem si to v sobě, máma už mne neodhání a s lidmi se objímám nebo taky ne. Záleží, jak to sami mají.

A člověk, který plnil svou občanskou povinnost? Asi to měl v dětství horší než já. Vlastně ani nemusel mít. Jenom to tak viděl a vnímal. Třeba se mu objetí nedostávalo, zaseklo se to v něm a teď v tom vidí nepřístojnosti. Hlavně v objetí mezi lidmi. Dotýkat se někoho, no to je přece hrůza. A lidé na druhých řeší to, s čím sami mají problém.

objeti03-opicky.jpg

Pro někoho hrůza, ale pro všechny ostatní je vzájemné dotýkání dar už od narození. Vlastně pro všechny. Toužíme po kontaktu s mámou. Jsme na něj z bříška zvyklí. Při milování a nejen při něm se s partnerem se taky objímáme. Otvíráme se partnerovi. Je nám to příjemné. Objetí je pro nás i pro druhé ten největší dárek, to největší přijetí.

Věřte mi, objetí může být příjemné s každým, koho potkáte. Záleží jen na vašem nastavení.