Jdi na obsah Jdi na menu

Ráno na mši

13. 7. 2017

Ráno po léčivé pouti nemůžu dospat. Z postele vyskočím v 5 a čtu si o hovorech s větrem. Táhne mne to ven.

rano-na-trava.jpg

V blízkém parku je to pro mne jako bych přišel do kostela: koberec v něm je vystlaný drahokamy třpytícími se ve vycházejícím slunci na stéblech trav. Nebeský poutník svítí skrze vitráže větví a vytváří svaté obrazy. Do toho je slyšet božský chór složený z ptáků a hmyzu. Stromy pláčou do sebe: jako by pršelo v koruně, když pod ní přijdu a zastavím se. Je slyšet déšť v listech stromu, ale nic nepadá dolů na mne ani na zem.

rano-na-vitraz.jpg

Celý mužský výcvik nás učí TO slyšet, slyšet SEBE, vracet se k SOBĚ.
Jeden z nás si v mailu stěžoval, že na svém medicine walku neviděl, ani neslyšel žádné znamení a že v sobě cítí prázdno. Přitom je to v pořádku: to prázdno znamená, že se utišil a je připravený „slyšet“. Teď už jenom zjemnit „sluch“, aby k němu přišlo vše, co je kolem něj, co je v něm.

 JAK VNĚ, TAK UVNITŘ.
JAK UVNITŘ, TAK VENKU.