Jdi na obsah Jdi na menu

Realita? Iluze?

25. 2. 2015

Žijeme v dané realitě. Všechno kolem nás je skutečné. Můžeme si na to sáhnout, můžeme to vidět ... To je přece jasné na první pohled… smiley

No tak koukneme:

dve-vez01.jpg

Ta pravá věž vypadá šikměji, ale je to úplně stejná fotka jako ta vlevo.

dve-vez02.jpg

Klidně to změřte pravítkem

dve-vez03.jpg

Tady je máte pod sebou laugh

sachovnice01.jpg

Váš mozek teď bude tvrdit, že políčko "A" je tmavší než "B"

sachovnice02.jpg

Není tmavší. Je to úplně stejný odstín indecision
Takže nám mozek klidně servíruje to co není pravda...

 No jo, to jsou jen pouťové triky. No ale co vlastně vidíme? Skutečnost nebo to, co si naše mysl skládá v mozku dohromady. Ve fyzice nás učili, že vlastně barvy nejsou, že jenom různé povrchy odrážejí světlo různých vlnových délek a to my, skrze sítnici a poté v mozku, vnímáme jako barvu. Jenomže ji vnímáme až v tom mozku. Stejně tak, když si uvědomíme, z čeho se skládá hmota (klidně zůstaneme u pevné, ta se dá uchopit), tak dojdeme k atomům. No a ty se skládají z menších částic. Skládají… Skládají se hlavně z prázdna. A i ty částice vlastně nejsou částice, ale vlnění, které se nedá chytit. To že se to vlnění jeví jako částice, za to může zase náš mozek, který si vybere jednu z nekonečného množství možností, kde ta částice může být, kdyby byla částice. Takže žijeme ve světě energií (vlnění), a to že se nám to jeví, tak jak se nám to jeví, zase může naše hlava. Vybrala si jen jednu z možností.  To my si vybíráme. To my si tvoříme svůj svět. Třebaže na nevědomé úrovni…

Když jsem byl z kamarádem na jednom pokoji, na jedné lyžovačce, tak pro něho to byla špatná dovolená a pro mne dobrá dovolená. On už tam jel, s tím že to bude stát za prd. V autobuse se nevyspal, na horách se mu ztratily nějaké věci, okradli ho o piva. Však říkal, že to bude stát za prd sad. No mě se nic takového nedělo. Myslím, že jsem měl i lepší počasí wink

A tak záleží na nás, jak si co vyložíme, ale je to jenom naše "pravda" a už vůbec není univerzální.. Stejně jako když vejde maminka do pokoje dvojčat a okřikne je za nepořádek, tak jedno si řekne:
„Maminka mne okřikla, protože mám nepořádek v hračkách. Chce, abych měl hračky v pořádku. Záleží jí na mně. Má mne ráda.“
A druhé si řekne:
„Maminka mne okřikla, protože mám nepořádek v hračkách. Pořád s něčím otravuje, zlobí se na mne. Nemá mne ráda.“
Pokud si tuto myšlenku „má/nemá mne ráda“ s připojenými emocemi ponesou celý život, hádejte, komu se žije lépe. A až ty emoce dají myšlence kladný nebo záporný náboj.

A kdo má pravdu? No každý, záleží na úhlu pohledu.

Naštěstí s tím jde něco dělat. Změnit ten úhel, změnit pohled na svět. Jestli si vytvoříme hezký svět nebo hrozný svět.
Ono to vlnění, ta energie (chcete-li, láska) je pro všechny stejná. Záleží na nás, jaký zaujmeme postoj, s jakými emocemi tu kterou situaci spojíme. Nic není dané…

A jestli si chcete s iluzemi zablbnout a nic neřešit – tak můžete tady:

nebo tady – optické iluze