Jdi na obsah Jdi na menu

Smysl života?

21. 3. 2015

Sliboval jsem, že budu psát až za týden, ale byl jsem si vyvětrat hlavu a to je výsledek. Určitě k tomu přispělo i ranní povídání s přítelkyní… Takže si dávejte pozor, pokud si budete větrat hlavu. Je to nebezpečné. Může se stát, že budete napadeni. Napadeni myšlenkama. Ale zase si to moc neberte. Myšlenky přicházejí a odcházejí a vy tu jste pořád. Nejste těmi myšlenkami. Prostě si je neberte osobně smiley

Takže smysl života?

Touto otázkou se zabývají myslitelé celé věky. Počítač Hlubina myšlení v knize Stopařův průvodce po Galaxii po 7,5 miliónech letech vypočetl, že smysl život, vesmíru a vůbec a je 42. Pak už si sice nikdo nepamatoval znění otázky, ale o tom se přečtěte v knize…

A jaký je můj smysl života? V průběhu let se mi moje nastavení mění: mám jiné priority, vyznávám jiné hodnoty atd. Jak s oblibou říkám: To je moje. Tak to mám já. Vy to můžete mít jinak. Někdo si s jedním nastavením vystačí celý život…

A co je pro mne smysl života v tuto chvíli: Život.

Ať jsme nastavení materiálně nebo duchovně, jednoduchý scénář života je pořád stejný: Narodíme se, žijeme, umřeme. Zatím nevím o nikom, kdo by to měl jinak. Na tom nic není. O smrti se moc nemluví, ale v čem je jiná než narození…

penize.jpg

No ale mluvíme o smyslu života…. Tak tedy život se má žít. A co děláme? Nemáme na to čas… Teď není vhodná doba. Až pak. Teď musím ještě udělat toto a taky tamto. K tomu se dostanu až později, teď to nejde. Teď nejsem připravený, teď nejsem zajištěný, až budu mít tohleto. Takže musíme vydělávat peníze, zajišťovat se na později, budovat kariéru, chodit do práce na přesčasy nebo v ní zůstat déle kvůli tomu a taky kvůli něčemu jinému. Prostě teď MUSÍME. Budujeme JISTOTY (jinak nic proti penězům nemám, mám je rád a ony mají rády mne, ale nejsou to nejdůležitější)

A co nám hrozí? Že nebudeme mít čas žít. Dneska nebo za měsíc nebo za rok se mi může něco stát. Nebo třeba přítelkyni nebo dětem. Prostě nevíme dne. Takže si to hezky hovím na smrtelné posteli (žádné strachy, to je normální: každý se narodil, každý umře. Běžte slavit…) a myslím si: Tak za poslední den, měsíc nebo rok jsem MUSEL dělat to nebo zase ono. Budoval jsem JISTOTY a k čemu mi to je. Vždyť jsem ten čas (den, měsíc, rok) mohl prožít jinak. Nehonit se za jistotou,  která neexistuje. Mohl jsem strávit ten poslední rok s tou nejúžasnější přítelkyní nebo s dětmi. Ale já jsem to odkládal na potom. Až pak. Až se něco stane. A co mám teď? Prd. MUSEL jsem dělat věci, které si sebou nevezmu a zapomněl jsem žít život. Kdyby byl člověk jako živočišný druh nastavený na samotu, tak fungujeme jinak. My jsme společenský druh. Smysl života je život. Tak žijme s druhými. Užívejme si to s nimi. Až tu nebudou nebo nebudeme, bude pozdě.

oni.jpg

Takže až budeme odcházet, tak si řekneme: Byli jsme spolu a bylo to hezké. Můžu odejít….

Zkuste si umřít. Hned dneska (přece nevíte dne). Lehněte si, zklidněte se, řekněte si zítra už tady nebudu. Co je pro Vás v tu chvíli důležité. Práce? Auto? Peníze? Nebo vy a vaši blízcí?

Jdu umřít…

truhla.jpg