Jdi na obsah Jdi na menu

Smysl života 2

29. 3. 2015

Minulý týden jsem v článku Smysl života slíbil, že jdu umřít. A jak jsem tak ležel mrtvý, tak mne napadaly různé věci. Takže jsem byl zase napadený i když jsem zrovna hlavu nevětral. No některé myšlenky jsem zahnal, jako už nedůležité, nad některými jsem se pozastavil a zkoumal je.

truhla.jpg

Jak jsme třeba došli k tomu, že musíme mít lepší zaměstnání, lepší postavení? Že třeba čistič kanálů je na dně společenského žebříčku. Když si představím, že bychom se pro nedostatek čističů brodili ve sr.čkách pokolena, tak mi přijdou důležitější než mnohý vrcholový pracovník. Třeba máme být metaři, sběrači odpadků, popeláři. Pokud bychom se odprostili od nějakých žebříčků a od financí, které nám mnohdy štěstí stejně nepřinesou, tak bychom mohli být šťastnější v těchto zaměstnáních. A pokud nemám lpět na svých chtěních a taky se nesnažit mít všechno pod kontrolou? Došel jsem k tomu, že je třeba mým údělem být bezdomovcem. A pokud je to mým údělem, tak bych došel naplnění a byl bych šťastným bezdomovcem. No ono se to řekne, že bych byl šťastnější než teď, když teď k něčemu směřuji. Ale není to moje směřování zase jenom chtění nebo snaha mít všechno pod kontrolou? Ta představa být bezdomovcem, byť šťastným, mi byla dost nepříjemná. Předpokládám, že i mnohým z vás. A to proti bezdomovcům nic nemám (ani proti manažerům-beru je jen jako příklad). Prostě jsem tam to lpění měl crying

bezdomovec.jpg

Cože? Spadnout na dno společnosti? Špinavý, roztrhaný, nevoňavý bezdomovec? Být šťastný ze své svobody, žít v přítomném okamžiku, těšit se z každé chvíle. Mí bezdomí kamarádi mne za ten můj přístup mají rádi, pomáhám jim tím zvládat jejich úděl, který někteří nemuseli být schopní přijmout jako já. No cvičilo to se mnou pěkně, ale zvládnul jsem to. Ale bylo co zpracovávat…

Jenže naše společnost to vidí jinak, vidí štěstí jinde: Buď úspěšný, buď na vrcholu – jenom tak můžeš být šťastný. Jenže oč je na tom lépe člověk na takzvaném vrcholu, s velkým platem, velkými penězy a tím pádem větší svobodou? Může být nešťastný ze svých nadřízených, může být naštvaný na své podřízené. Musím mít takové hodinky, takové oblečení a takové auto, jiné mít prostě nemůže, to je společenský neúnosné. Musím mít takový dům, takovou hypotéku. Musí mít vzorovou rodinu, se kterou doma třeba nevleze do dveří. Udělaly ho peníze svobodnějším?

 podnikatel.jpg

Kope kolem sebe, protože ho nikdo nemá upřímně rád, navíc usilují o jeho pozici. Třeba má všechno, ale musí být nutně šťastný? Používá se výraz „pád na dno společnosti“, ale když se tak koukám kolem sebe, dá se říct i „pád na vrchol společnosti“. Díváme se na dno jako na odpad, ale kolik odpadu vidíme na vrcholu? A přitom by třeba nejednomu manažerovi nebo politikovi bylo lépe, kdyby byl metařem. Mohl by kolemjdoucí obdarovávat svými bonmoty a z metařových úst by to vůbec nemuselo znít tak tragicky. Prostě šťastný metař, co opravdu slouží lidem, dělá jim radost a sám je šťastný.

Naše falešné představy, společnost kolem nás, rodina nás nutí dělat něco jiného. Bojujeme s tím, trápíme se tím. Zbavme se těch předsudků, neodsuzujme nikoho, mějme pro ně pochopení. I pro ty, co jsou tam „dole“ (nakonec i pro ty, co se derou nahoru wink). Třeba nevíme nic o štěstí těch takzvaně dole. Litujeme je a přitom jsme sami k politování. Nemůžeme být někým, kým nejsme. A už vůbec ne někým, kdo nám je předepisován, diktován. No vlastně můžeme, ale za jakou cenu. Vesmír je nastavený tak, abychom všichni měli své místo, kde budeme šťastní, ale zároveň to poslouží celku. My ale toužíme po něčem „lepším“. Tím se stavíme proti proudu, bojujeme s tím. Vytváříme nerovnováhu v sobě, ve společnosti. Přitom stačí jenom přijmout to co je. Radovat se z toho. Dělat to naplno. Umíme se radovat z toho co je nebo chceme všeho více, všechno lepší nebo dražší? Smysl života je život. Ale strávit ho tím, že se honíme za štěstím a přitom neumíme být šťastní z toho co je, co máme?

louka-kopr400-240ps.jpg