Jdi na obsah Jdi na menu

Život je ten dar (pro kamaráda)

2. 6. 2016

Jde to, ale dře to.

Dalo by se to říct i takto. Když jsi v depresi, v problémech, ve sračkách, nevidíš východisko. Nic se ti nechce, nic nemá smysl. Nechce se ti vstát z postele. Nechce se ti jít ven. Nechce se ti jít za kamarády, pokud ti nějací zbyli. Děti na tebe kašlou a žena odchází. V práci tě nechtějí a ani ti to tam nejde. Život nemá smysl…
Marně přemýšlíš, co by tě nakoplo, zvedlo. Nic tě nenapadá. Nevidíš to a přitom je to tak blízko. Ty ve svém stavu nemáš šanci to vidět…

maraton.jpg

Nevím, co pomohlo mě, když jsem byl v podobném stavu. Nevím, jaká síla mne donutila jít za přáteli. Jen jsem tam seděl a s pokusem úsměvu na svém kyselém ksichtu jsem se vůbec nebavil. Taky nevím, jaká síla mne donutila vyhledat lékařskou pomoc. Bylo to celkem naprd, ale pořád lepší než nic. Nevím, co mne nutilo chodit dál plavat. Nevím, co mne donutilo chodit ven běhat. Ale teď, s odstupem času vím, že to bylo to nejlepší, co jsem mohl dělat. Ok, co bylo dobré pro mne, nemusí být dobré pro tebe. A třeba nemáš ani tu sílu, které mne nutila dělat věci, které jsem dělal. Ale ani já jsem ji tehdy jako sílu nevnímal. Prostě jsem to dělal.
A tak to dělej taky. Já jsem si myslel, že jsem běhal. Nakonec vím, že to bylo jinak. Že jsem před sebou utíkal, ale asi ani ty nemůžeš vydržet sám se sebou. Tak utíkej. Běhej. Dělej cokoliv. Dělej to do úplného zmrtvení. Tehdy nebudeš mít v hlavě ty myšlenky, které tě trápí. A není tu nic jiného, co by tě trápilo. Není to okolní svět, práce, blízcí, dokonce ani ty. Jsou to jenom ty myšlenky, kterých se chytáš, držíš, je, nepouštíš je, hraješ si s nimi, otravuješ jimi sám sebe a neumíš se jich zbavit. Je pravda, že myšlenkám ani sobě neutečeš, ale na chvilku se jich zbavíš. Alespoň na chvilku a pak mohou přijít jiné myšlenky, ty krásné, můžou přijít sny, protože budou mít kam. Budou mít v tvé hlavě místo. Ve tvém životě nastanou hezké chvíle, sám si ji budeš tvořit a pomalu jich bude víc a více. A budou delší a k těm otravným myšlenkám se už nebudeš chtít vracet. Už na ně nebudeš mít čas.

les-400.jpg

Je mnoho způsobů, jak se z problému dostat, ale v těch těžkých chvílích je nevidíme. Nevěříme jim. Ale ono to není o těch způsobech, kterým nevěříme, ale že nevěříme sami sobě.

Mně pomohl pohyb. Při pohybu se vyplavují různé druhy hormonů. Naše tělo je zařízené na to, abychom se z čehokoliv dostali. Jenom je třeba mu dát šanci. Vyplavovat hormony, i když se nám nechce. Rozhodnout se, že už to nechci žít a jít si vyčistit hlavu. A je jedno, jestli nějakou terapií nebo jiným způsobem. Třeba jen tak chodit venku, v lese, po louce, pozorovat okolí. Čumět na mravence, i když mi jeho konání nedává smysl. Ač jsou naše pohnutky v životě jakékoli, ten nejzásadnější smysl je totiž sám život. Dostal jsem šanci ho žít a je na mne jakým způsobem ho prožiju, jestli příjemným nebo nepříjemným. Teď už vím, co mne donutilo tohle všechno dělat. Teď už to vidím. Byl to život, byl jsem to já, i když jsem to tak nevnímal. Ale já jsem život.

louka.jpg

I když jsem na začátku napsal, že život je ten dar, pro který je důvod žít, není to úplně takhle. Život nemůže být dar, je tady pořád. Nemůže dáván ani brán. My vnímáme život jako opak smrti, ale opakem smrti je zrození. Život je tu pořád. Tak ho žij. Ty jsi život …

P.S. na metodu RUŠ jsem narazil až mnohem později, ale i tak to je to nejlepší, co mne v životě potkalo. Teď se směji tomu, že to čím jsem se trápil skoro dva roky, jsem schopný změnit za pár chvil. Možná jsem tu cestu potřeboval, abych teď mohl lépe soucítit s druhými, kteří za mnou chodí pro pomoc. A ať už si zvolí jakoukoliv cestu: jestli rychlé pochopení skrze terapii nebo jinak. Není špatné cesty. Každý máme svou. A každý máme nekonečně mnoho času. Život tu je pořád…heart