Jdi na obsah Jdi na menu

Změnit toho druhého (myslíme to dobře)

12. 10. 2014

 Říkáme tomu výchova, učení, ale je to jenom touha upravit toho druhého, své dítě, partnera, svět podle sebe. Podle svého vnímání světa, podle své „pravdy“. Podle toho co si myslím, že je nejlepší. Ale kde je řečeno, že to co je nejlepší (dobré) pro mne nutně musí být nejlepší i pro toho druhého. A začíná to tak, že to myslím dobře. „Vždyť se mi to osvědčilo.“ „Mě tak vychovali a jenom mi to prospělo.“ A tak vychováváme, učíme. A někdy pokračujeme v metodách dál. Když to nejde po dobrém, tak to půjde po zlém. Vždyť to je pro jeho/její dobro. Klademe podmínky. Zakazujeme.  Pohlavkujeme. Tu padne pár facek. Výprask. Násilí.

zmenit-toho-druheho-01.jpg

 Ano my takoví nejsme. Chceme pro toho druhého přece jenom to dobré. Ale podle nás dobré… A ten druhý? Může mu to vyhovovat. Může se podvolit. To už zní blbě, co? A už jsme u toho. Ten druhý se podvolí, ale nejedná o své vůli, podle svého přesvědčení. A to nemluvím o vlivu výprasku, většího násilí atd. To všechno se tomu druhému ukládá do mozku. Nemusí si to uvědomovat. Nosí to v sobě, v podvědomí. Podvolení, křivdu, útlak. Touhu to změnit. Nechce to tak. Chce jim nebo sobě ukázat. Chce to jim nebo sobě dokázat. Chce je změnit…

 Kdo jsou ti druzí? No my. Buď to, co se nám dělo kopírujeme nebo to popíráme. Každopádně se řídíme programy ze svého podvědomí. A my druzí se snažíme předělat ty další druhé. Myslíme to s nimi dobře. Ale děláme to, co sami nechceme, aby nám někdo dělal... Chceme jenom změnit druhé… A pak se divíme, že je kolem nás násilí, rvačky, pranice, potyčky, bojůvky, války. My to přece s těmi druhými myslíme dobře…

 Přitom ty druhé změnit nemůžeme. Budou ukřivdění, podvolení, podrobeni, nesvobodni. I když to s nimi myslíme dobře…

 Vlastně někoho změnit můžeme. Sebe. Vždyť vlastně jednáme nebo nejednáme podle toho, jak nás vychovávali, učili, křivdili … A to v nás zůstalo. Tak ale nefunguje čistá mysl, která v nás byla, když jsme se narodili. Ta nás neřídí. Ta je tam hluboko pod tím nánosem výchovy, příkazů a zákazů, nařízení. Často si ani neuvědomujeme, že tak fungujeme, už jsme to přijali za své.

 Sebe změnit můžeme. Jak? Zbavme svojí mysl toho nánosu. Vlastně to není změna nás. Je to návrat k přirozenosti. K naší původní čistotě, se kterou jsme přišli na tento svět. Sebe změnit můžeme. Je to naše vůle. Neměňme druhé. Jsou to svobodné bytosti. Nechme to na nich a na jejich vůli. Zkusme to. Zkuste to. Čím více nás bude svobodných a čistých bytostí, tím lépe nám na světě bude. A už nebude násilí, války, okupace atd., protože nebudeme muset měnit ty druhé.

 zmenit-toho-druheho-02.jpg