Jdi na obsah Jdi na menu

Zvyk

Onehdy mi synáček při přípravě mé snídaně okomentoval přidání poslední ingredience, jako že jsem to pěkně sprasil…

zvyk01-cervi.jpg

Měl nebo neměl pravdu? To je věc pohledu. Z jeho pohledu ji měl, protože takovou kombinaci by do sebe nenasoukal. Z mého pohledu jsem měl taky pravdu, protože to prostě bylo skvělé a tak jsem na to zvyklý. Vlastně hromada věcí, chování a postupů je otázka zvyku. V Asii jedí psy a vlaštovčí hnízda, v Africe jedí mravence, jinde jedí larvy a brouky a jinde zase krávy a čuníky a všude to jedí, protože to je ohromná pochoutka. Jinde zase nejí psy ani vlaštovčí hnízda, nejedí mravence, larvy a brouky, krávy a čuníky, protože to je přece hnus. Tak je to pochoutka nebo hnus? Na čem to záleží, na chuťových buňkách? Narodíme se s chutí na larvy nebo na vepřové? Je to zvyk. Zvyk získaný vlivem okolí, rodiny, společnosti, prostě zvyklostí toho místa, kde se vyskytujeme. Zvyk je získaná vlastnost. A jestli je získaná, můžu ji změnit. Ale proč bych měl něco měnit? Vždyť mi to chutná. Přitom si uvědomuji, že to, co jsem jedl v dětství, teď kolikrát nejím a naopak. A taky dělám věci, které jsem kdysi nedělal a naopak. A vlastně jsem za to rád.

zvyk04-cunik.jpg

Takže jak se ke zvyku postavit, jak se postavit ke změnám svých zvyků? Zvyk je fajn, pokud nás neomezuje. Zvyk je fajn, pokud se jim sami neomezujeme.  Zvyk může být naše pohodlnost, neochota dělat změny. Zvyk může být naše jistota.

Ale změna je život a jistota je smrt. Nakolik je pro nás zvyk cestou uzavření se, nepřijímání nového, jiného, to si může každý posoudit sám. Posoudit sám a jenom u sebe. Neposuzovat jiné za to, jak to mají a nemají. Co jí a nejí. Jaké mají náboženství nebo nemají. Co dělají a nedělají. Jaké mají zvyky. Každý to máme jinak a to je dobře. Buďme tolerantní

zvyk02-boso.jpg